Pobyt v přírodě je sám o sobě léčivý. Kombinace terapie a přírody je obzvláště přínosná. Ocitáme se v prostředí, které bylo domovem našich předků, naše geny si na to začínají vzpomínat. Sníží se krevní tlak a hladina stresu, okysličí se krev a vyčistí se hlava. Otevírají se nám receptory, mozek se stává vnímavějším a celé tělo citlivějším. Všechny naše smysly jsou mnohem více zapojeny – cítíme různé vůně, slyšíme zvuky, vidíme krásu kolem sebe, můžeme se dotýkat stromů, květin, trávy, kamenů. 

Příroda může být zdrojem velké inspirace. Je moudrá, nikam nespěchá, a přesto má všechno dobře zařízené. Funguje v cyklech, vyvíjí se, je plná energie, přináší ovoce, ale také umírá. Dokáže být velkorysá i neúprosná. Učí nás vděčnosti i pokoře.

Jakmile se mysl zklidní a my jí to dovolíme, příroda s námi začne komunikovat. Objevují se drobné “náhody”, synchronicity. Monotónnost chůze pomáhá proniknout hlouběji do nitra. Mohou se nám začít vracet vzpomínky a zážitky, na které jsme zapomněli. Myšlenky volně plynou, objevují se nové asociace. Na události života se můžeme dívat z jiné perspektivy, věci mohou dostat nový smysl. Vytváří se bezpečný prostor, v němž se mohou vynořit potlačené vzpomínky a nezhojená traumata. Zde v lůně přírody se otevírá prostor pro léčení.