Klient přichází s tématem, které chce řešit a se kterým si neví rady a je jím zahlcen. Základem setkání je rozhovor. Terapeut naslouchá a podporuje klienta v popisu a prožívání jeho životní situace. Používá při tom nástroje metodické empatie. Pomocí empatie zve klienta, aby v rozhovoru zapojil hlubší rozměr bytí, aby se více spojil se svým cítěním. Klient se cítí být terapeutem hluboce pochopen a vzniká pocit propojení, pochopení, souznění – dostatečné bezpečí, které klientovi umožní přístup k částem sebe sama, kam by se za normálních okolností neodvážil.

Terapeut pomůže klientovi lépe se zorientovat a pochopit jeho situaci. Pomůže mu získat nadhled a případně si uvědomit souvislosti, může se objevit nový, hlubší smysl situace. Ke změně postojů a jednání je obvykle zapotřebí úsilí vůle. Potenciál této nové síly vůle bývá potlačen pod hlubokými vrstvami popírání, zranění a strachu. Terapeut pomáhá klientovi získat odvahu a povzbuzuje ho, aby převzal hlubokou odpovědnost za vlastní realitu, za svůj vnitřní i vnější život. Výsledkem tohoto procesu je klientovo přání – přání změny. Vynořuje se bez námahy z klientovy hluboké intuice.

Přání staví klienta do pozice skutečného vůdce procesu. Je určeno směřování cesty a ten směr si určil ten, jehož cesta to je, tedy klient.

Samotné přání mění klientovu realitu, přání se začíná plnit. Proces může být v tomto bodě ukončen, nebo může pokračovat tzv. akční fází.

Po předešlé části a vytvoření přání začíná akční fáze. Klient si vybere příklad z nedávné minulosti, skutečný okamžik ze svého života, kdy se staly věci, na které se zaměřila fáze rozhovoru. Tento okamžik slouží jako vstupní bod do reality, která se nachází pod ním. Pomocí kombinace aktivit vnímání, gest, aktivní vizualizace případně zvuků prozkoumá svoje hlubší úrovně. Budou odhaleny skryté vzorce, návyky, dysfunkční obranné mechanismy, rozmanitost vnitřních charakterů a hluboká logika každého z nich a skrytý potenciál pro uzdravení člověka. Směr a priority v celém procesu určuje přání klienta. Klient je v průběhu celého procesu v plném, bdělém vědomí; terapeut jej doprovází jako vyškolený přítel nebo průvodce v neznámém terénu. Každý z odhalených prvků bude pochopen a následně transformován. Na konci si terapeut a klient ověří, že přání bylo splněno. Následuje domácí úkol – klient si „odnese domů“ nejenom přání, poznatky a odhalené souvislosti, ale i nástroje, pomocí kterých bude novou dynamiku procvičovat. V každodenním životě pozoruje, k jakým změnám dochází. U složitějších problémů je vhodné absolvovat 2-3 sezení, někdy i více.

Psychofonetika dává nástroje k tomu, aby se klient dokázal na svůj problém podívat objektivně. Vychází z principu, že každý je potenciálně kapitánem svého života, akorát tato vyšší složka naší osobnosti potřebuje dostat prostor, aby se mohla ujmout kormidla. Díky empatickému přístupu terapeuta je možné proniknout pod slupku běžných vzorců, postojů, reakcí a změnit je. Podívat se na obsah svého nitra jakoby se to dělo na jevišti a udělat modifikace dle klientova přání.

Psychofonetika je metoda osobního rozvoje a terapie založena na metodické empatii. Kromě mluvení využívá i neverbální přístup ve formě vnímání, spontánních gest, vizualizace a hlásek řeči. Těmito nástroji umožňuje vstoupit a prozkoumat hlubší dimenze našeho vnitřního života.